Vlastina Svátková je spisovatelka, herečka, žena, s velkým Ž a maminka tří kluků. Kdo četl její knihy tak ví, že jsou pro ni emoce na prvním místě a po nacítění několika málo řádků se necháte naprosto dobrovolně vtáhnout do jejího světa
Vlastino, jsem milovnice vašich knih a hodně souzním s vašimi názory. Právě prožívám rozvod a i mnoho žen okolo mě. Jsou nějaké rady, které byste nám dala? 🙂
Za rok budete vděčná a hrdá, že jste to přežila (myšleno s nadsázkou). Je to náročné období, ale na konci toho všeho zjistíte, že je vám lépe, než kdy jindy, protože zůstávat v nefunkčním vztahu je sebevražda. Říkám si, že život tak strašně rychle letí a každý den se sama sebe ptám, jestli jsem tam, kde chci být a zda jsem s tím nejlepším člověkem právě pro mě? A nebo si také říkám, že nemám čas ztrácet čas. Rozvod mě obrovsky posílil, zjistila jsem, že dokážu být silná, odvážná a že není od věci dá se sebe na první místo. Sebe jako ženu, maminku, člověka, který musí a potřebuje žít svůj život pro sebe a nejlépe, jak může.
Prozradíte mi, jak jste našla svoji sebehodnotu?
To je cesta na celý život, když je vám samotné se sebou dobře, tak zase přijde nějaká výzva, které musíte čelit. Já se celý život učím, vzdělávám, pracuji na sobě a pořád vím, že mám kus cesty před sebou. Zároveň se ale umím ohlédnout zpátky a vnímat, co jsem doteď dokázala a být na sebe hrdá. Na začátku jsem neměla sebehodnotu žádnou a intenzivní prací na sobě se dnes netrápím tím, co si myslí ostatní a taky vím, že se nikdy nemůžu zavděčit všem.
Co vy a sebeláska? Máte ji v harmonii nebo je to stále proces?
Mám se ráda. Taková nedokonalá, jaká jsem. Vím, v čem nikdy nebudu dobrá, vím, co je na mě fajn, v čem jsou mé silné stránky, taky že jsem se narodila v nějaké konstituci, s nějakou postavou a predispozicí a v tom je ta moje originalita, jedinečnost. Můžu to buď přijmout nebo být celý život nespokojená s tím, co mám a to rozhodně nechci. Je to proces, ale zároveň důležitý a krásný, na konci (nebo uprostřed) kterého z nás roste zajímavá osobnost. Jedinečná, silná, jiná. Neznamená to, že budu v roli oběti a řeknu: jsem taková a bohužel s tím nejde nic dělat! Ale říkám: jsem taková, autentická, v něčem to asi nebude jednoduchý, ale v něčem je to strašně moc fajn, pokud tě to inspiruje, zajímá, posouvá, tak to bude fungovat.
A teď bych ráda zamířila k dětem. Jsem taky matka synů (mám o jednoho méně než vy) a zajímá mě, jak ke klukům přistupujete? Zastáváte respektující a přátelskou výchovu s vytyčením hranic?
To kdybych věděla, jak to dělám. Nevím, netuším, neřídím se žádnými radami, knihami. Asi intuitivní výchova, takže mnohdy celé blbě a někdy to asi udělám i dobře, protože opět: když se otočím zpět, když se otočím na své děti, rostou z nich zajímavé, krásné bytosti. Nemám srovnání a ani nechci srovnávat s jinými dětmi, ale dělám co můžu a nejlíp jak v dané situaci můžu. Snažím se být dost dobrý rodič, ale dokonalá být neumím. Snažím se i myslet na sebe, na svůj prostor a čas v tichu, abych mohla načerpat síly, nemám problém být sobec a říct: teď ne. Zároveň se umim svým dětem omluvit. Děti všeobecně krásně zrcadlí naše ego, touhy, nedostatky a učí nás být lepším člověkem, pokud si to dovolíme přiznat.
Plánujete nebo jste spontánní a trošku chaotický typ člověka?
Naprosto spontánní chaotik, zároveň si píšu seznamy a vše mám zorganizované a úplně nejraději organizuju ostatní. Taková ta nepříjemná šéfka, co všechny prudí, ale nakonec z toho vyleze nečekaný zážitek pro všechny, protože všechno kvete, dostanou se někam, kam by nikdy nešli a umím krásně posouvat komfortní zóny, takže lidi vedle mě i rostou :)) Není to vždy příjemný proces, ale to je ta moje neustálá touha být v pohybu, všechno stihnout, užít se tento život, který mám naplno. Občas se mě někdo zeptá: jak to všechno stíháš? A já vím, že tím asi mnoho lidí frustruju nebo štvu, ale tohle jsem přesně já. Musím stihnout hodně věcí. Naplnit svůj den. Ale taky už umím nedělat nic a odpočívat, když tělo nebo hlava vyšle jasný signál. To pak poslechnu a neodepisuju, nereaguju, jen se zavřu do ticha.
Co je podle vás v životě nejdůležitější?
Mnoho věcí. V podstatě nejvíc ty, co jsou zadarmo. Ale peníze jsou taky důležité. Je to asi koexistence vícero věcí, které nejlépe fungují pospolu: láska, zdraví, štěstí, radost, rodina, děti, hojnost, domov….to, co si všichni přejeme k narozeninám. A ještě moje děti by řekli: ať máš hodně kamarádů! V každém věku chceme něco jiného, dokud nezjistíme, že to nemá už tak velkou hodnotu. A často nejvíc chceme to, co nám zrovna chybí. Jsme jenom lidi, občas je fajn si to uvědomit a zasmát se tomu.