Pokud se situace rychle nezmění, mohl by módní průmysl do roku 2050 spotřebovat čtvrtinu zbývajícího světového uhlíkového rozpočtu, aby udržel oteplování pod 2 ℃, a do roku 2030 by mohl k výrobě vláken využívat o 35 % více půdy.
I když se to zdá neuvěřitelné, není tomu tak. Za posledních 15 let se výroba oblečení zdvojnásobila, zatímco doba, po kterou toto oblečení skutečně nosíme, se zkrátila téměř o 40 %. V EU si lidé díky klesajícím cenám kupují více oblečení než kdykoli předtím a zároveň za něj utrácejí méně peněz.
Museli bychom oblečení po skončení životnosti recyklovat
To je neudržitelné. Něco musí ustoupit. Jak by to mělo vypadat? Znamenalo by to, že by každý z nás snížil počet nových oděvů, které si kupuje, až o 75 %, kupoval by oděvy navržené tak, aby vydržely, a po skončení jejich životnosti by je recykloval.
Pro toto odvětví by to znamenalo řešit nízké příjmy lidí, kteří oblečení vyrábějí, a také podpůrná opatření pro pracovníky, kteří by mohli přijít o práci během přechodu k udržitelnějšímu průmyslu.
Úsilí průmyslu o udržitelnost jednoduše nestačí
Móda se zrychluje. Rychlou módu nahrazuje ultrarychlá móda, která na trh uvádí nebývalé objemy nového oblečení. Od začátku roku uvedli giganti rychlé módy H&M a Zara na trh dohromady přibližně 11 000 nových modelů.
Za stejnou dobu uvedla značka ultra rychlé módy Shein na trh neuvěřitelných 314 877 modelů. Shein je v současnosti nejoblíbenější nákupní aplikací v Austrálii. Jak se dalo očekávat, tato akcelerace produkuje obrovské množství odpadu.
V reakci na to módní průmysl vymyslel řadu plánů, jak tento problém řešit. Problémem je, že mnoho iniciativ v oblasti udržitelnosti stále upřednostňuje ekonomické příležitosti a růst před zájmem o životní prostředí.
Snahy, jako je přechod na udržitelnější vlákna a textilie a nabídka eticky uvědomělých možností, jsou chvályhodné. Bohužel však jen velmi málo přispívají ke skutečnému řešení rychle rostoucí spotřeby zdrojů a produkce odpadů v tomto odvětví. Kromě toho je v dodavatelském řetězci rozšířeno porušování pracovních práv zaměstnanců.
Za posledních pět let se v tomto odvětví celosvětově zhoršily problémy s dětskou prací, diskriminací a nucenou prací. Hlavní země vyrábějící oděvy včetně Myanmaru, Kambodže, Bangladéše a Vietnamu jsou považovány za „extrémně rizikové“ z hlediska moderního otroctví.
Zde se dozvíte, co můžeme udělat pro řešení této situace:
Omezit využívání a spotřebu zdrojů
Musíme vést vážné rozhovory mezi průmyslem, spotřebiteli a vládami o omezení využívání zdrojů v módním průmyslu. Jako společnost se musíme bavit o tom, kolik oblečení stačí k dobrému životu.
Na individuální úrovni to znamená kupovat méně nového oblečení a také přehodnotit, odkud oblečení získáváme. Nákup oblečení z druhé ruky nebo využívání půjčoven jsou způsoby, jak obměňovat šatník s menším dopadem.
Rozšiřte hnutí pomalé módy
Rostoucí hnutí pomalé módy se zaměřuje na kvalitu oděvů namísto kvantitu a upřednostňuje klasické styly před pomíjivými trendy.
Musíme znovu věnovat pozornost opravám a péči o oblečení, které již vlastníme, abychom prodloužili jeho životnost, například oživením šití, opravování a dalších dávno ztracených dovedností.
Nové systémy výměny
Šatník pro blahobyt by znamenal odklon od stávajících obchodních modelů v oblasti módy a přijetí nových systémů výměny, jako jsou modely společné spotřeby, družstva, neziskové sociální podniky a B-corps.
Co to je? Modely kolaborativní spotřeby zahrnují sdílení nebo pronájem oblečení, zatímco sociální podniky a B-corps jsou podniky, jejichž cílem není dosažení zisku, jako je zajištění mzdy pro zaměstnance a minimalizace nebo eliminace dopadů na životní prostředí.
Existují také metody, které nejsou závislé na penězích, jako je výměna nebo půjčování oblečení s přáteli a úprava nebo redesign oblečení v opravárenských kavárnách a kroužcích šití.
Rozmanitost oděvních kultur
A konečně, jako spotřebitelé musíme podporovat rozmanitost oděvních kultur, včetně začlenění znalostí domorodého módního designu, jehož podstatou je respekt k životnímu prostředí.
Měly by být podporovány komunity, které si vyměňují oděvy, aby uznávaly jejich kulturní hodnotu a obnovovaly citové vazby k oděvům a podporovaly jejich dlouhodobé používání a péči o ně.
Co teď?
Přechod módy od modelu neustálého růstu k udržitelnému přístupu nebude snadný. Přechod k post růstovému módnímu průmyslu by vyžadoval, aby tvůrci politik a průmysl zavedli širokou škálu reforem a nově si představili role a odpovědnosti ve společnosti.
Možná si myslíte, že je to příliš těžké. Ale status quo neustálého růstu nemůže vydržet.
Je lepší jednat a utvářet budoucnost módy a pracovat na šatníku, který bude dobrý pro lidi i planetu – než nechat přílivovou vlnu plýtvání oblečením pohltit zdroje, energii a náš velmi omezený rozpočet na emise uhlíku.