Vzrůstající frekvence environmentální úzkosti, chronického strachu z ekologické zkázy, bývá podle odborníků podceňovaná. Pro mnohé může mít v dlouhodobém měřítku nepříznivý dopad na zdraví. Podle terapeutky Zdeňky Voštové (kterou můžete v dubnu potkat na akci, o které píšeme níže) se lidé trpící environmentálním žalem často nejvíce obávají vleklého sucha, hladomorů nebo válek v důsledku klimatické krize. Ať už truchlí, když přímo je nebo jejich blízké zasáhne přírodní katastrofa, nebo je trápí ničivé požáry, vymírání druhů či tání ledovců a další postupné klimatické změny, ve všem hraje roli strach o budoucnost jim vlastní či jejich potomků. Environmentální žal je často doprovázen i dalšími emocemi, jako je hněv, vztek, pocit bezmoci, bezvýchodnosti či vina.
Mladí a neklidní
První náznaky šíření tohoto druhu úzkostí zaznamenali zahraniční odborníci již na začátku 90. let minulého století. S odtávajícími ledovci, rozšiřujícími se vypálenými plochami amazonského pralesa či vysychajícími vodními plochami přibývá také těch, kteří z této situace mají přinejmenším nepříjemný pocit. V průzkumu agentury STEM 84 % lidí uvedlo, že považují klimatické změny za hrozbu pro naši budoucnost – a že se obávají nevratných změn krajiny a problémů plynoucích z nedostatku vody. To bylo před třemi lety a z aktuální situace se dá soudit, že se číslo moc nezmenšilo. Významnou skupinou jsou mladí lidé. Tuto problematiku zdůraznil např. průzkum mezi britskými dětskými psychiatry. Více jak polovina jejich mladých pacientů (57 %) projevovala známky environmentální úzkosti a stresu. Výzkum nabídl vhled do toho, jak jsou emoce mladých lidí propojené s pocitem zrady ze strany vlády a dospělých. Vládní orgány podle nich dostatečně neřeší situaci a zanechávají jim život bez budoucnosti. Jasně, mají „na stole“ Green Deal, sjíždí se na konferencích o klimatu, ale očividně to nestačí.
Vzpoura a nihilismus
Nejznámějším případem environmentálního žalu je Švédka Greta Thunberg, které na sklonku loňského roku v češtině vyšla Kniha o klimatu. Tu sestavila z textů více než 100 vědců a vědkyň a specializovaných publicistů. O klimatické změně zaslechla podle svých slov poprvé, když jí bylo osm. O tři roky později dostala deprese a přestala mluvit, údajně z toho, že nikdo s tak zjevným problémem nic nedělá. To ji dovedlo k stávce za klima. Její případ ale nemusí být nejvhodnějším příkladem, má totiž diagnostikován Aspergerův syndrom, obsedantně kompulzivní poruchu a selektivní mutismus. Environmentálním žalem ale trpí i lidé jinak duševně zdraví.
„To, že při pohledu z okna nevidíme konec světa, neznamená, že tahle situace nenastane,“ uvedl v debatě Studia N Matyáš Dynka z hnutí Fridays for Future, který se angažuje v ochraně planety, a současně tak bojuje proti vlastnímu environmentálnímu žalu. „Lidi často myslí na to, co je teď, moc neuvažují nad budoucnosti v desetiletém, dvacetiletém horizontu. Je to ovlivněné pudem sebezáchovy, a proto je těžší prosazovat tyto záležitosti.“
Nejistá budoucnost
Zatímco v minulých letech jsme si environmentální žal primárně spojovali s životním prostředím. S tím, jak moc jsme si planetu my sami zdevastovali, minimálně od začátku pandemie covidu–19 a následně války na Ukrajině se začaly ukazovat jeho širší souvislosti. A těsné propojení s až existenciálními strachy. S válkou dostává na frak mimo jiné i zmiňovaný Green Deal. Už jen při pohledu na otřesné fotky z míst bojů vám dojde mimo jiné to, že náprava samotných míst zkázy bude dlouhá, nákladná a spolu s ekonomickou krizí dost možná hrozí to, že se (nejen) Evropa vrátí v určitém (a nejen environmentálním) smyslu zpátky o celá desetiletí. Nebo snad bude čas a prostor i finanční prostředky pro to, abychom například už jen vinou související surovinové a ekonomické krize nespadli zpátky k uhlí?
Co s tím? Lidé, na které doléhá tíha environmentální krize, často potřebují zejména přijetí a plný respekt k závažnosti tohoto tématu. Pokuste se smířit s tím, že každý smrtelník má pouze omezené možnosti, jak změnit svět. Proto je lepší začít malými krůčky (jak to tak bývá), zapojit se lokálně. Aktivita a sdílení tohoto tématu s někým druhým, zpravidla pomáhá. Pokud jste environmentálním žalem a úzkostí zavaleni příliš, doporučujeme vyhledat odbornou pomoc.
Operitiv, talk show, kterou byste si neměli nechat ujít
O tom, co dalšího můžeme pro zdraví planety i sami sebe dělat, a zda jsme se opravdu dostali do extrémní fáze klimatických změn, se s psychoterapeutkou a mediátorkou Zdeňkou Voštovou a klimatologem Radimem Tolaszem pobaví 18. dubna Ondřej Cihlář v talk show Operitiv, kterou každý měsíc pořádá pražský byznys hub Opero. Přijďte si poslechnout zajímavé hosty a využijte možnost se jich na cokoliv zeptat, ať už formou psaného dotazu, nebo při networkingu, který následuje po debatě.
