A byl podzim. Někdo sbírá jablka, dlabe dýně a já utírám nudle a kapu sirup na kašel. První měsíc ve škole a je to opět tady. Neverending story o virózách a ušmudlaných nosech je zde. Viva la vida!
Pokud si bláhově myslíte, že s nástupe do školy virózy zmizí, zastavte své nadšení..
není tomu totiž tak. Jelikož jsou ale mé děti vyškolené mou drsnou výchovou (otužování, pití cibulové šťávy a kousání zázvoru), většinou se řadí mezi držáky. Když započnou svůj kašel, nejprve mi vstanou vlasy hrůzou, poté dělám že nic a nakonec tedy konám.
Je mi jasné, že tyto trable řeší každý rodič a je mi také jasné, že se modlí k čemukoliv, aby dítě vydržela alespoň do listopadu. Pak jsou totiž zase Vánoce, další volno a tak pořád dokola..
Kromě rýmičky přišla i vášeň k matematice
Oba moji synové milují čísla, data a analýzy. Vzhledem k tomu, že jejich matka (já), jsem naprostý opak, nedokážu jejich nadšení pro věc sdílet. Já ráda namaluji obraz, napíšu knihu, uvážu květinu, ale slovní úloha je pro mě teror…
A tak, s každým pracovním listem a novým objevem logické strategie jásám a dělám, že tomu rozumím…
Noví kamarádi, úsměv na rtech
Kluci nastoupili do nové školy. Samozřejmě jsem se bála, co bude nebo nebude. Mladší Albert je střelec, ten si poradí, myslela jsem si. Adam, to je cíťa a veškeré situace potřebují důkladně rozbor. Naštěstí to klaplo a ze školy jsou nadšení. Noví kamarádi vznikli téměř ihned a každé ráno se jde do nové školy s úsměvem.