Jak už jsem psala v předešlém povídání o našem začátku bio zahradničení, učíme se vše za pochodu a čerpáme rady od zkušenějších. Tentokrát jsme ovšem nikoho takového po ruce neměli… a podle toho naše výprava pro stromy dopadla. Jestli se při čtení následujících řádků budete chytat za hlavu, naprosto to pochopím.
Když jsme doma přemýšleli, jaké stromy si pořídíme, mojí jasnou volbou byla třešeň. Ta je pro mě symbolem každého léta u babičky a dědy, a to v dětství i později v dospělosti. Měli totiž dvě vzrostlé třešně, z nichž jsme zobali sladké plody. A nejen my. Dost často si na ně zobáky brousili také špačci, proto děda sedával na zahradě a jakmile nějakého zahlédl, bouchal dvěma kovovými poklicemi o sebe, aby nám tu dobrotu uchránil. Každý máme nějakou vzpomínku, u které nás zahřeje a zároveň trochu bodne u srdce, protože šlo o krásné, ale nenávratně uplynulé doby. A tohle je ta moje, dokonce i úžasnou chuť třešní a méně úžasné břinkání poklic si ještě dokážu vybavit. Proto jsem i na vlastní zahradě chtěla mít třešeň.
Trojitá volba
Dítko si poručilo blumu a moje drahá polovička zase broskvoň. Proč ne, tři stromy, tři možnosti… a všechny dobré. V obchodě jsem půl hodiny vybírala, googlila detailní informace o různých druzích, které tam měli v nabídce, a prohlížela si kvalitu kmenů i listů, jako kdybych tomu snad rozuměla. No, nerozuměla, což se mělo brzy ukázat.
S nadšením jsme domů přivezli tři stromy, jak jsme naplánovali, jednatřicet sazenic jahod (nechystáme se na trh, ale máme je prostě rádi) a nějakou tu květinku, o které dokážu říct jen to, že má fialové květy a snad by měla být převislá… jenže mně zase až tak moc v těch botanických věcech nemůžete věřit.
Zasadili jsme stromy a hned se s nimi pochlubili návštěvě, přičemž však padla hrozná věta: „Tohle určitě není třešeň.“ Hned se přes plot povolalo sousedstvo, aby také zhodnotilo situaci. Stačil letmý pohled a opět došlo na ten samý závěr. Byla jsem v šoku.
Následovala drobná přednáška na téma, jak se pozná třešeň, a možná si i vy říkáte, že to jsem tak nějak poznat mohla (nebo spíš měla), a máte pravdu. Jenže mě prostě vůbec nenapadlo, že by v obchodě mohly být přeházené cedulky. Jestli to byl omyl, nebo nějaký vtipálek, to už se nikdy nedozvíme.
Stromů není nikdy dost
Celé odpoledne jsem z toho byla rozhozená a nepomohlo ani bližší zkoumání, při němž se zjistilo, že máme nektarinku. Nejen, že se ukázaly moje nedostatky v učivu první třídy, ale ještě ke všemu moje představy vzaly za své.
Rodinná rada proto rozhodla, že naše zahrada je dost velká i pro čtvrtý strom. Tentokrát si ovšem dojedu do soukromého zahradnictví a nechám si odborníkem potvrdit, že jde o třešeň. Možná ho také donutím, aby mi podepsal papír, že jestli na tom stromě vyroste něco jiného, mám nárok na odškodné 😀
Jedeme dál
Jinak pokračujeme vcelku úspěšně. Ředkvičky vylézají, papriky doma už nakvétají, hmyzí hotel je připraven pro hosty, a dokonce jsem koupila krmítko pro motýly, včely a čmeláky. To je vám parádní věc! Malá dřevěná budka se žlutou houbičkou, která se namáčí buď do cukrové vody, nebo speciálního nektaru. Její návštěvníci tak dostanou živiny, aby měli sílu. Ještě mě láká vlastní čmelín, ale jeho umístění nízko u země nekoresponduje s naším psem, který všude strká zvědavý čumáček. Kromě toho se nyní pouštím do zkoumání kompostování na základě fermentace, tak snad budu úspěšnější než v případě výběru stromů. Držte mi palce a já se zase ozvu, jak s tím bio zahradničením pokračujeme.