Vždycky jsem si říkala, že jsem spíše „klučičí máma“. Možná pro to, že i ve mně je dost mužské energie. Například mám svou brusku, aku vrtačku či rýč! Neříkám, že jsem si onehdá, když jsem byla poprvé před 7 lety těhotná, nepomyslela na holčičku, to bych lhala, nicméně myslím si, že to dopadlo tak nejlépe jak mohlo.
Adam. První z vrhu. Asi proto je od A. Byl již od prvopočátku výstavní miminko. Nejen, že byl opravdu krásný (to mu zůstalo), ale i povahově to byl (a většinou stále je) pohodář. Albert, spatřil světlo světa o 1,5 roku později (vznikl v posilvestrovském deliriu, omylem). A ten, ten naše životy opravdu zatočil (a stále točí) pořádně dokolečka.
Zatímco líbezný, hnědooký Adam spal od svého zrození jako jezulátko, Albert řval jak tur 24/7. Mimo to také nespal, u kojení mě šikanoval a byl nerudný až běda. Zpětně se divím, že jsem toto období přežila bez tiku v oku.
Bezesné noc a litry kávy
Tenkrát jsme bydleli v malém bytě, kde bylo slyšet i když si soused škytl. Proto, když Adam usnul, začala mise „udržet Alberta potichu„. Někdy to bylo vskutku náročné. Musela jsem ho nosit na hrudi v nosítku, občas i vyndat prsa (jakožto zdroj neustále otevřeného kohoutku mateřského mléka), dělat dřepy, zpívat a v mezipauze si nalít do hrdla echt silnou kávu. Tyto tyátry trvaly rok.
A jak čas běžel, z Berta se stával anděl s ďáblem v těle. Jeho blankytně modré oči si omotaly okolo prstu každého a extrovertní, komická povaha rázem smetla všechny staré křivdy ze stolu. Adámek byl dál milý a nekonfliktní mladý muž.
Čas plynul a já jsem se zocelila
Roky běžely a z kluků se stali parťáci (pokud se zrovna nelikvidovali bojem). Adam bratra chránil. Bert zase toho svého neustále zlobil. Já jsem postupně došla k názoru, že přežije jen ten nejsilnější a tudíž nemá cenu se mezi jejich nesváry angažovat. Jala jsem se tedy chopit taktiky „dokud krev neteče, nic nedělám“. A tak je to dodnes, když je jednomu téměř 6 a druhému 7 pryč.
Adam premiant, Albert miliónový grázl
Nechtěla bych tedy Adama jen stavět na piedestal. Umí mě také rozpálit doběla. Například rána jsou opravdu krutá. Musím ho budit desetkrát a než se oblékne, to by vyrostl kadlub a vykvetl. Každé ráno musím v rámci svého duševního zdraví počítat do deseti. Nicméně jeho chloubou je kromě dolíčků ve tváři inteligence. V 7 letech počítá lépe než jeho 34letá matka (to není takový problém). Ve všech předmětech vyčnívá a škola ho extrémně nudí. Sen pro každou učitelku…
Albert si podmanil davy. Dívky z celé mateřské školky ho milují, chlapci obdivují. Je to hustý kápo, co má všechno v malíku. Mně místo mami říká „číčo“ a na tátu volá „Ondřeji„. Má velký temperament, který se nebojí použít. Pokud tento článek čte nějaký filmový guru, mám pro vás nového Tomáše Holého.
A já? Dýchám zhluboka. To prý pomáhá.
