Míšo, tak na úvod, jak se máte?
Krásně. Jen je toho hodně, ale to asi znáte 🙂 Vždycky jsem měla po ruce nějakou pomoc a momentálně jsem na veškerou organizaci a logistiku kolem domácnosti sama (manžel samozřejmě pomáhá 🙂 a musím říct, že to opravdu není legrace. Ráno vstanu, večer si lehnu do postele a vlastně ani nevím, co jsem celý den dělala. A abych si trošku ulevila, začínáme hledat hospodyni, která by mi mohla být nápomocná a trošku mi ulehčila. Bohužel ale vím, že to se mnou není jednoduché, takže bude výběr asi náročnější 🙂
Jste náročná i na sebe?
Na všechny včetně sebe 🙂 Já vidím i to, co ostatní nevidí, takže to se mnou není opravdu jednoduché. Například co se týká úklidu, vidím kapku i tam, která je jiným očím neviditelná 🙂 Pannu v sobě nezapřu.
Míšo, je s dětmi reálné udržte pořádek v domě podle vašich představ?
Není to jednoduché samozřejmě. Jsem typ, který miluje načechrané polštářky, květinu na stole, voňavo…ale jelikož máme velký dům a hodně členů domácnosti, občas zjistím, že například ve třetím patře není stále ustláno (smích). Nicméně snažím se, aby měly děti i své povinnosti, spolupracovaly a byly samostatné. Například si umí samy uvařit jednoduchou večeři, což mi občas opravdu pomůže.
Míšo, jsou si vaše děti povahově podobné?
Myslím si, že je to 2:2. U Huga ještě přesně nevím, ale zatím je to jízda 🙂 Je to totiž opravdu divoch. Uvidíme co nás s příchodem dalšího člena rodiny čeká. Nejdůležitější pro mě ale je, aby z nich vyrostli slušní lidé.
Je rozdíl mezi výchovou holek a kluků?
Ano je. A my jsme si s mužem i řekli, že on je ten, který může být ráznější na kluky, ale zase jemnější na holčičky a naopak. Snažíme se tedy zjednodušeně řečeno o rovnováhu. Chceme vychovávat respektujícím způsobem, ale dávat hranice. Není možné být jen kamarádka nebo jen autorita. Opět kooperace obojích přístupů.
Míšo, napadá mě, jak se dá zvládnout taková ta běžná denní logistika s tolika dětmi?
Díky Bohu za donáškové služby! Od té doby, co žijeme v Praze, tak nechodíme vlastně vůbec nakupovat. Nutno ještě zmínit, že to není absolutně můj koníček 🙂 Neděláme tedy velké týdenní nákupy – zaprvé by to kurýr neuvezl a za druhé nerada vyhazuji jídlo, takže raději uděláme menší nákup ob den nebo jednou za tři dny.
Přemýšlíte díky tomuto systému více o tom, co kupujete?
Určitě! De facto kupujeme pořád dokola základní potraviny a občas k nim něco přidružíme. Když už něco vyhodíme, tak je to přesný příklad toho, když jedeme jednou za měsíc na velký nákup my s manželem, a koupíme třeba plato jogurtů, na které děti nemají zrovna vůbec chuť. A to je dle mého zbytečné plýtvání…
To mě vede k otázce ohledně udržitelnosti a to nejen v jídle, ale například i u oblečení…
Určitě udržitelně přemýšlíme, ale upřímně – nepřeháníme to. Opět si myslím, že důležitá je rovnováha. Já tedy obecně nemám ráda hromadění věcí a snažím se neustále věci recyklovat, třídit apod. Děti po sobě často dědí oblečení a vyhýbám se příliš levnému oblečení, které po jednom vyprání vyhodíte a neznáte absolutně původ výroby. To raději koupíme dražší věc a může ji v různé časové souslednosti nosit několik našich dětí 🙂
Ohledně jídla – pro nás je priorita jíst kvalitně, lokálně a primárně zdravěji.
A Míšo plánujete dovču?
Popravdě ani ne. Když jsme viděli rozpis dětí na prázdniny tak jsme zjistili, že nemáme snad jediný týden, kdy jsme všichni dohromady doma 🙂 Manžel pojede na 14 dní pryč s klukama, na takovou pánskou jízdu. Ale! Teď nám vyšlo, že si můžeme s manželem na pár dní vyjet sami na kratší dovolenou. Na to se moc těším. Ale jinak, přes léto, když je v Čechách krásně, neláká mě odjet ještě za dalším teplem 🙂
Máte možnost nějak pravidelněji trávit s manželem čas jen ve dvou?
Ano. To jsme si nastavili jako jednu z priorit už po narození prvního syna. Myslím si, že aby vztah fungoval a dva lidi společně rostli, je to nezbytné. Takže ano, dopřejeme si společný čas a bez výčitek.
A čas s dětmi? Trávíte ho například i jednotlivě?
Ano. Občas si vezmu jedno nebo dvě děti a vyrazíme buď na společnou dovolenou nebo jen na zmrznu do cukrárny. A musím říci, že si to moc užívají. Takový ten „jedináčkovský“ pocit, že jsou najednou jen oni. Ale nakonec stejně řeknou, že se těší domů za zbytkem týmu 🙂
Míšo, děkujeme za krásný, milý rozhovor a přejeme v září hodně štěstí a sil u porodu 🙂