Odhazováním odpadků se rozumí jakékoli úmyslné či neúmyslné jednání, kdy je odpad odložen, zanechán nebo je větrem či vodou odnesen mimo určená místa pro sběr odpadků, jako jsou popelnice nebo kontejnery, aniž by se původce pokusil o jeho sběr. Nezahrnuje činnosti, jako je nelegální skládkování, které se často týká elektronického odpadu, stavební suti nebo organického odpadu.
Tento článek vychází z terénního výzkumu prováděného od zimy 2020 do listopadu 2021. Je součástí studie „Hodnocení volně pohozeného odpadu (littering) jako podklad pro plán řešení problematiky litteringu obalů v ČR včetně stanovení podílu obalové složky„. Zadavatelem studie je autorizovaná obalová společnost EKO-KOM.
Lenost a nedostatky košů
Littering je způsobován kombinací nedodržování morálních a sociálních norem chování a nedostatečného zajištění infrastruktury pro sběr odpadků. Evropská unie se snaží regulovat toto chování prostřednictvím Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/904. Ta se zaměřuje na omezení dopadu plastových výrobků na životní prostředí. Avšak úspěch těchto opatření vyžaduje dostatek dat o litteringu.
Studie provedená Institutem pro ekonomickou a ekologickou politiku při Fakultě sociálně ekonomické Univerzity Jana Evangelisty Purkyně se zabývala způsoby, jak a proč lidé odhazují odpadky do veřejného prostoru. Výzkum naznačuje, že litteringové chování je spojením nedodržování morálních a sociálních norem. Dalším důvodem je nedostatek dostupných možností pro likvidaci odpadků. Jde například o odpadkové koše, sběrné nádoby na třídění odpadů nebo sběrná místa. Khawaja a Shah (2013) uvádějí, že lidé se dopouštějí litteringu z lenosti a argumentují tím, že nedělají nic, co by nedělali ostatní. Důležitou roli hrají také koše. Nejde jen o počet košů, ale také o jejich dostupnost a vzdálenost od lidí.
Co a kde vyhazujeme?
Z výzkumu provedeného v Česku vyplývá, že sklo (30 %), plasty (28 %), kovy (19 %) a ostatní druhy odpadu, jako textil, obuv nebo elektroodpad (10 %), mají největší podíl na celkové hmotnosti odpadu. Pokud jde o počet kusů, nedopalky cigaret vedou (72 %), následované plasty (14 %) a kovy (4 %). Ostatní druhy odpadu, včetně žvýkaček, drobných papírových odpadků nebo skleněných střepů, mají zanedbatelný vliv.
Výsledky také ukazují, že různé lokality mají různou míru zátěže veřejného prostoru. Centra měst a přírodní chráněná území jsou nejméně zatížena litteringem (méně než 30 g odpadu na 1000 m2). Na jedné straně jsou to tedy oblasti s vysokými standardy čistoty, jako jsou městská centra, a na druhé straně jsou to oblasti s větší mírou anonymity, například přírodní stezky. Ostatní urbanizované oblasti ve městech, cyklostezky a parkoviště také vykazují malé množství odpadu.
Naopak největší zátěž litteringem je pozorována na zastávkách veřejné hromadné dopravy, dopravních komunikacích a okolí rekreačních vodních ploch.
Pokud jde o počet kusů odpadu, nejméně zatížené jsou okolí turistických stezek v chráněných územích (přibližně 4 kusy na 1000 m2), cyklostezky (přibližně 22 kusů na 1000 m2) a dopravní komunikace (33 kusů na 1000 m2). Největší zátěž je zaznamenána na zastávkách městské hromadné dopravy (přibližně 550 kusů na 1000 m2).
