Kateřina Vašíčková je psychoterapeutka v soukromém sektoru a momentálně vede svou v praxi v krásném, lázeňském městě Poděbrady. Kateřina absolvovala magisterské studium Sociologie na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, je absolventkou komplexního Psychoterapeutického výcviku v Logoterapii a Existenciální analýze (organizovaný Společností pro logoterapii a existenciální analýzu, www.slea.cz), dále za sebou má dvouletý kurz věnovaný Psychoterapeutické práci s traumatem (SLEA), roční kurz Koučování (FF UK), kurz Párové terapie (SLEA), kurz Terapie dětí (SLEA) a mnoho dalších kurzů, seminářů, stáží a konferencí.
S Kateřinou jsme se domluvily, že pro vás budeme pravidelně připravovat vztahové články, které vám mohou pomoci v cestě za osobní svobodou a poznáním.
Kateřino, vy sama za sebou máte rozvod, je právě tato zkušenost to, z čeho čerpáte při řešení těchto témat s klienty?
Určitě mi toto moje životní období velmi pomohlo, a to jak v osobní transformaci, tak při práci s mými klienty. I díky tomu se dokáži lépe vcítit do pocitů lidí, kteří se právě rozchází nebo rozvádí. Vím, že to může být velmi trnitá cesta a nejednou po ní spadnete do úplného bahna. Také ale vím, že až se z něj vybrodíte a postavíte se na vlastní nohy, budete o mnoho silnější. Je důležité si uvědomit, že právě skrze náročné životní situace rosteme. Žijeme ve světe kontrastů. Abychom mohli docenit radost a lehkost, potřebujeme poznat i bolest, smutek a strach. A proto, abychom byli vyzrálejší, silnější a moudřejší, je třeba si dovolit prožít i ty nepříjemné emoce a životní fáze.
Je rozchod selhání? Stačí si zadat do internetového vyhledávače “rozvodovost v ČR” a vyskočí na vás šílená numera a depresivní verdikty. Proč nikde nejsou statistiky o tom, jak moc jsou tito lidé stateční? Jak ohromnou sílu a odvahu museli nabrat, aby si řekli dost?
Pokud se na to podíváme v historickém kontextu, tak si uvědomíme, že opustit vztah v minulosti se rovnalo velkému ohrožení, často šlo doslova o život. A my to máme v genetické informaci zakódované. Máme zkrátka strach. To vše ještě posílila církev: „Rozvod je špatný, rozvod je hřích“. A přestože dnes máme mnohem větší svobodu, je těžké se z tohoto kolektivního vědomí vymanit. Hluboko v sobě máme tyto informace uložené.
Takže v dnešní době, pokud vstoupíme do své síly, můžeme brát rozchod opravdu jako příležitost..
Pokud si to dovolíme, je to opravdu tak. V dnešní době můžeme odejít z toho, co nás nenaplňuje. Každopádně je také důležité si uvědomit, že s moderní dobou stoupají i nároky na vztah. Dříve opravdu stačilo to, že žena uvaří oběd a muž vydělá peníze. Manželství bylo vlastně takový výměnný obchod. A když tam byla láska, super, ale spíše to byl jakýsi nadstandard.
My ale nyní chceme víc. Toužíme po tom, aby byl partner náš nejlepší přítel, dobrý milenec, kvalitní rodič, abychom měli podobné hodnoty a zájmy, názory na život a témata k hovoru. Na jednu stranu je skvělé, že roste kvalita vztahů, současně to vytváří na partnerské vztahy obrovské nároky! Lidstvo se vyvíjí, roste, transformuje a tím se mění i paradigma vztahů. Osobně to vnímám tak, že máme nyní velkou příležitost vyrůst ze závislých vztahů. Můžeme se učit se přebírat zodpovědnost za sebe, za své potřeby, myšlenky a emoce. A do partnerství vstupovat nově a vědoměji.
A Kateřino, jak poznat bod, kdy opravdu chci odejít? Jde to říci takto globálně?
Řekla bych, že na to není nějaká univerzální odpověď, ale pokusím se nabídnout, jak o tom uvažovat. Mohu si klást otázku, proč v tomto vztahu jsem, proč zůstávám? Velmi často zůstáváme ve vztazích ze strachu. Lidé se bojí být sami, mají strach z nepříjemných a bolavých emocí, z toho být finančně nebo prakticky samostatní, mají strach o děti a mnoho dalších obav. Přijde mi velmi užitečné tyto své strachy prozkoumat. Konkretizovat. Čeho se vlastně nejvíc bojím? Co nejhoršího by se mohlo stát? Pokud zjistím, že opravdu zůstávám jen ze strachu, je dobré učit se posilovat důvěru v sebe a rozvíjet svou odvahu.
Obzvlášť ženy také často zůstávají a doufají, že se partner změní. „Miluji ho, ale…“. Tím, však partnera nerespektují a vysílají k němu signál, že není v pořádku takový, jaký je. Protože samy nechtějí převzít zodpovědnost a o rozchodu rozhodnout. Jenže partner se nezmění, pokud opravdu sám nechce.
Takže velkou roli hraje i strach ze samoty?
Obrovskou. V samotě sami před sebou neutečeme. Tedy pokud se neuchýlíme k alkoholu nebo dalším berličkám. Samota je velmi hojivá, přestože může být i velmi nepříjemná. Nedoporučuji hned skákat ze vztahu do vztahu. A to pozor, já jsem velký fanda vztahů 🙂 Každopádně pokud chceme hojit své zranění a naopak nechceme opakovat stejné kolečko znovu, je velmi důležité prožít si single období. Nebude to jednoduché, ale neskutečně vás to posune. Není tím myšleno zavírat se příležitostem, ale dovolit si i toto období prožít.
Pokud se tedy nacházíme v období samoty, jak nasytit například deficit fyzického kontaktu?
Je důležité převzít zodpovědnost za svoje potřeby. Nevnímat to tak, že partner je tu od toho, aby nám dával něco, co nemáme. Nebojte se říci kamarádkám o objetí, jít na masáž, přitulit se k psovi. Hlavní je si tu potřebu uvědomit, neignorovat ji a opravdu se dosytit sama nebo sám. Toto je velmi těžká fáze a není dobré dělat, že neexistuje. Obecně jsme zvyklí své potřeby potlačovat na úkor uspokojení přání ostatních. Abychom byly ty hodné holčičky. Berme tyto pocity jako navigaci, která nám ukazuje směr.
Může se rozchod připodobnit ke smrti? Odchodu někoho blízkého?
Ano. Je to velmi podobná situace, protože v obou případech je to ztráta. Ztrácíme partnera, ale i fyzické návyky, rutinu, finanční podporu, životní rytmus a mnoho dalších věcí. Zároveň ztrácíme i svoji identitu. Už nejsem ženou tohoto muže nebo mužem této ženy, a to je velmi náročné. Probíhá reálné loučení, které je velmi bolavé. Nastává období chaosu, kdy hledáme sebe sami. Každopádně pokud toto využijeme ke svému prospěchu, do budoucna z toho můžeme neuvěřitelným způsobem těžit. Ideální je, opět a znovu připomínám, nezáplatovat vztah jiným vztahem, ale k novému partnerovi skrze samotu dozrát…
Kateřino, moc vám děkuji. Moc se těším na další povídání, které bude určitě přínosem nejen mně, jelikož se právě rozvádím, ale mnoha dalším ženám či mužům v obdobné situaci.