Moje vzpomínky na Velikonoce voní po octu, který se přidával do barviček v prášku, co prodávali v sámošce. Modrá, zelená, červená a žlutá – to byla klasika, stejně jako světlejší kolečko na té straně, na níž se vajíčko vytažené z barevného roztoku položilo. Stačila ovšem chytře umístěná samolepka a drobná nedokonalost byla zamaskována.
Ještě raději jsem ale měla fólie s roztomilými obrázky, které stačilo na vajíčka natáhnout a nechat přilnout ve vroucí vodě. Sice to pak znamenalo drobné zdržení při přípravě vajíčkové pomazánky, ale ta nám stejně po pár dnech lezla krkem, takže to za tu parádu rozhodně stálo.
Cibulová klasika
O mnoho let později jsem se rozhodla jít na velikonoční přípravy jinak – přírodní cestou. Samozřejmě se jako první nabízely cibulové slupky, s jejichž pomocí jsem hodlala vytvořit vajíčka s obtisky drobných lístků. No, výsledek nedopadl úplně dle představ, nicméně přivřu-li oko, pak by se dal označit za umělecký záměr. Lístečky sice rozpoznatelné nebyly, ale řekněme, že šlo o hnědý mramor.
Hokus pokus
Napřesrok jsem raději upustila od vzorů, ale zato jsem si hodně vyhrála s barevnou paletou. Moje kuchyň se proměnila v laboratoř, kde v jednom hrnci bublalo červené krabicové víno, ve druhém voda s kurkumou, ve třetím se vyvářel špenát a ve čtvrtém mražené borůvky. Na prkénku jsem zatím připravovala ještě další „barvivo“, a to červenou řepu. Samozřejmě bez rukavic, takže o Velikonocích jsme neměli barevná jen vajíčka, ale také moje ruce hrály různými odstíny růžové.
Nejvíc mě na tom všem bavila ta nejistota výsledku. Jasně, na pinterestu najdete spoustu ukázek, jak to dopadá, když barvíte přírodní cestou, jenže všichni víme, že realita se často dost liší. V mém případě to bylo tak půl na půl. Krabicák nevábné vůně (chuť jsem raději netestovala) způsobil nepříliš působivou červeno-fialovou barvu, kurkuma jasně žlutou, špenát lehce zelenou, která evokovala, že vajíčko je roky staré, borůvky namodralou a červená řepa růžovou. Společným prvkem všech vajíček byly fleky… ale opět – stačí se tvářit, že přesně tak jste to zamýšleli. Po vyleštění sádlem se nebylo za co stydět. Jen ta špenátová jsem rovnou odebrala (a udělala první vajíčkovou pomazánku), protože ta se opravdu netvářila jako velikonoční.
Odvážnému štěstí přeje
Pokusů jsem stále neměla dost, a když se kdesi psalo, že se k přírodnímu barvení hodí ještě červené zelí a káva, musela jsem to vyzkoušet. Znovu na plotně bublaly podivné směsi, do nichž jsem máčela vajíčka. A zatímco ta zelná vykouzlila tyrkysovou, kávová nepřekvapila a dodala hnědou. Experimenty zcela pohlcená jsem nakonec zkusila ještě jeden: pár vajíček nejdřív obarvit vínem a potom je ponořit ještě do kávy. Právě z této kombinace nakonec vzešly ty nejhezčí kousky v červeno-hnědém provedení… jak jinak než s mnoha fleky.
Takže: nebojte se experimentovat, zvlášť když k tomu využíváte čistě přírodní ingredience.
