S Honzou jsme se sešli v příjemné poděbradské kavárně a popovídali si o životě, jeho minulosti, současnosti i budoucnosti, nasmáli se a dali si moc dobrý mátový čaj.
Honzo, proč jsi se přihlásil do soutěže Muž roku?
Nepřihlásil, ale dostal jsem nabídku, která se neodmítá 🙂 Doslova jsem obdržel SMS zprávu z mé domovské agentury s pozvánkou na casting, a tak jsem šel tomu štěstí jen naproti. Samotného by mě to nenapadlo. A když jsem na castingu dostal číslo 10, tak jsem věděl, že to klapne, protože je to moje šťastné číslo. Vyšlo to a já jsem začal dělat 150 kliků denně, abych nebyl takový střízlík. No, vyhrál jsem Sympaťáka roku, a věděl jsem, že poletím na Filipíny. Už to samo o sobě byla skvělá satisfakce. A nakonec jsem vyhrál i třetí místo, které mě odválo do Indonésie. Moc rád na to vzpomínám, bylo to super období.
Jak ti tahle soutěž v profesním životě pomohla?
Otevřela mi spoustu dveří a bylo jen na mě, jestli projdu a zkusím nové směry nebo ne. Takže ano, určitě mi trošku prorazila další cestu, seznámil jsem se s mnoha lidmi a dostal se do míst, kam bych se asi nikdy nedostal.
A co teď, co tě živí v tuto chvíli?
Učím lidi řídit. Jsem učitel autoškoly, takže jsem se dost potatil 🙂 Velmi mě to baví a svou práci si opravdu užívám – učím se trpělivosti, posouvám hranice a zároveň si s sebou nesu i velkou zodpovědnost. Je to vlastně i taková trošku psychologická práce, protože se někdy dostanete do takových situací, které je třeba řešit s klidnou hlavou a koncentrovanou myslí.
Je to těžký úkol? Předávám lidem znalosti a to jak praktické tak i teoretické?
Je i není. Jak říká můj táta – kdyby každý jezdil jako ty nebo já, nebyly by nehody. A je to pravda. Pokud řídím, tak řídím. Věnuji se pouze této jedné činnosti, dávám pozornost dění okolo sebe a jsem rychle schopný reagovat na vzniklé situace. To jsou jakési základní pilíře, které když budeme všichni dodržovat, bude na silnicích bezpečněji 🙂
Stalo se ti někdy, že tvůj student řekl, že řízení není pro něj?
Ano, několikrát. A není to špatně. Pokud ten dotyčný cítí, že řízení není pro něj, je to pravděpodobně lepší pro všechny. Ne každý musí být aktivní řidič a je potřeba znát své limity. Není se za co stydět.
Honzo, upřímně, jsou z tebe dívky, studentky, nervózní?
Já si myslím, že jsou i kluci 🙂 Jsem přísný, ale oblíbený. Takže to je podle mě dobrá kombinace. Mají ze mě respekt, ale nebojí se. Nicméně určitě si nemyslím, že by se holkám rozklepala kolena, když mě vidí na pozici spolujezdce a učitele. Nebo to zdatně skrývají 🙂
Pokud se vrátíme k tvé modelingové kariéře – máš nějaké oblíbené značky, se kterými se ti spolupracovalo nejlépe?
Určitě ty sportovní, jako je například ALPINE PRO. Zároveň jsou to i značky, díky kterým se mohu podívat dál za hranice naší republiky.
A jaké máš plány do budoucna?
Opravdu bych se chtěl věnovat práci, která mě baví, což je v tuto chvíli autoškola, modeling a i promotérství. A až mě to nebude bavit, půjdu zase o dům dál 🙂 Potřebuju, aby mě život naplňoval ve všech směrech a ne dělat jen něco pouze z povinnosti.
