Aničko, kde se vzalo rozhodnutí odjet na Srí Lanku?
Přišlo to samo. Když mi bylo devatenáct, přestěhovala jsem se kvůli studiu do Velké Británie. Nevyhovovalo mi to. Jak obor, který jsem studovala, tak Anglie samotná. Proto jsem se v létě mezi druhým a třetím ročníkem (2018) rozhodla vzít si na záda batoh a odfouknout život v Evropě. Koupila jsem si nejlevnější letenku do Asie. A tato loterie mi určila Srí Lanku. Nejsem člověk, který si dělá „bucket list„, většinu věcí v životě dělám dost spontánně a intuitivně. A protože jsem chtěla ušetřit každou korunu, rozhodla jsem se na Srí Lance pracovat jako dobrovolnice. Přes workaway.info jsem našla dobrovolnickou příležitost v horách na Srí Lance. Tam jsem se seznámila s Ishankem, za kterým jsem se o rok později přestěhovala.
Žijete střídavě v ČR a na Srí Lance. Jsou věci, které vám chybí, když se nacházíte v té druhé zemi?
Když jsem na Srí Lance, chybí mi lidé, rodina a přátelé. Čeština. Chybí mi čtyři roční období a to, jak se v Česku během roku mění délka dne a noci. Také svoboda jít kamkoli a kdykoli. Chybí mi anonymita, protože na bílou holku vedle vousatého Srílančana se podívá skoro každý. Chybí mi kavárny, víno a sýry.
Na druhou stranu, když jsem v Česku, rozhodně mi chybí ten pohodovější životní styl. Chybí mi zeleň, protože zimy v ČR bývají dlouhé a šedivé. Celkově mi chybí ta srílanská atmosféra, kdy se nikdo nikam nežene. Chybí mi jízda na motorce. A zvuk džungle. A někteří lidé. Nemám tu tolik příbuzných jako v Česku, ale posezení se srílanskou partou má taky něco do sebe.
Aničko, jaká je teď situace na Srí Lance?
Situace pro turisty je naprosto bezproblémová. Nikdo si vlastně nevšimne, že před necelým rokem tu byl obrovský problém se zásobováním základními komoditami a že benzinové pumpy byly několik týdnů absolutně zavřené. Pro místní obyvatele je ale situace stále poměrně složitá, protože ceny naprosto všeho vzrostly někdy až trojnásobně, platy zůstaly stejné a práce se stále hledá těžko.
Provozujete e-shop, kde prodáváte mimojiné výrobky ze Srí Lanky. Co vás k tomu vedlo?
Vlastně tam prodávám jen výrobky ze Srí Lanky. Celý projekt vznikl uprostřed covidu, kdy jsme dva měsíce nemohli ani vyjít z domu a já se strašně nudila. Začala jsem vyrábět macramé, což jsou různé drhané dekorace na zeď, a pak mě napadlo je prodávat. Zároveň jsem ale věděla, že kolem nás je spousta žen, které nemají práci. Napadlo mě tak tyhle dvě věci spojit, naučit drhat místní ženy, obstarat tím produkci a zároveň vytvořit pracovní příležitosti. A pak nás napadlo, že by bylo fajn přidat do nabídky další výrobky od místních tvůrců. Takže na e-shopu máme od všeho trochu, keramiku, hliněné nádobí, kokosové misky, vyřezávané buddhy, ubrusy a tak dále.
Pozn. redakce – Aničky e-shop najdete na adrese www.annainthejungle.cz
Umíte si představit žít už jen na Srí Lance?
Představit si ano, protože jsem to tak dlouho měla. Ale reálně, žít tu opravdu 12 měsíců v roce, to bych už nechtěla. Pořád je to pro mě takové bolestné období, kdy si uvědomuji, že to tu mám neuvěřitelně ráda a vždycky se sem budu ráda vracet, trávit tu čas, pracovat s místními. Ale zároveň vím, že se tu nikdy nebudu cítit stoprocentně doma. Že je tu spousta věcí, na které si prostě nezvyknu a které se nedají změnit. O to víc mě mrzí vědomí, že tu mám ještě manžela, se kterým se naše cesty jako životních partnerů budou pomalu rozcházet, protože on Česko moc rád nemá a mít vztah na dálku navždy je také naprosto nereálné.
Aničko, co pro vás znamená udržitelný životní styl a praktikujete ho v nějaké oblasti svého života?
To je velmi těžká otázka, protože si myslím, že každý má jinou představu o udržitelném životním stylu. Někdo je vegan, někdo vegetarián, někdo se vyhýbá létání, nekupuje si nové oblečení, používá pouze veřejnou dopravu, vyznává minimalismus. Já žádnou takovou nálepku nemám. Řídím se spíš zdravým rozumem. Když jsem na Srí Lance, jím hlavně rýži z našich polí, trochu vlastní zeleniny. Jezdíme tu téměř jen na skútrech a bydlíme většinou v radiusu 3 km. Ale pak přijedeme do Kolomba a s velkou chutí si zajdeme do KFC. Mám ráda pěkné oblečení, které si kupuji převážně v sekáčích, což mě nesmírně baví. Ale jednou za čas mám prostě chuť si udělat radost, koupit si něco nového, a klidně to může být z nějakého fast fashion řetězce. Podle mého názoru je téma udržitelného životního stylu něco, o čem se dá debatovat hodiny a hodiny s lahví červeného.
Zaujal vás rozhovor? Sledujte Aničku také na Instagramu.
