Býváte někdy překvapení, jak moc dokážete být z nějaké malichernosti smutní nebo opuštění? Opakují se vám v životě ty samé vztahové situace nebo v práci stále zažíváte stěnou šikanu, jako tehdy ve škole? Tohle a mnohem více, má na starosti vaše vnitřní dítě.
Vnitřní dítě se mu říká proto, že se nám nejprve zjevuje v podobě dítěte. To však neznamená, že by dítětem mělo zůstat. Pro lepší a hlubší pochopení celého tématu mu také říkejme „emocionální tělo”.
Jaká máme těla?
Mnoho z vás už ví, že těl máme několik. Různé směry se ne vždy shodují na jejich názvech. Máme tělo hmotné, jemnohmotné, astrální, kauzální, energetické, mentální a kdoví, jaké ještě. Já jsem si pro sebe nazvala vnitřní dítě jako emocionální tělo. Proč? Protože do emocionálního těla se nám zapisují emoce, které jsme si během života prožili a byly silné. Jak emoce pozitivní, tak negativní. Tento „zápisník” pro emoce s námi zůstává po všechny životy. Zatímco fyzické tělo při našem skonu odkládáme a jeho hmota se obrátí v prach, emocionální tělo zůstává a emoce které byly velmi silné a zůstaly nepochopené a neproměněné v lásku si s sebou bereme do dalšího fyzického těla při novém zrodu.
Jak se dělá zápis?
Jednoduše. Něco silně prožijete. Pokud je to pozitivní zážitek, nijak vás to neomezuje a tyto pozitivní pocity si můžete kdykoliv vytáhnout a těžit z nich. Pokud je to zážitek negativní, snažíme se ho schovat pod pokličku a už jej nikdy neprožívat. Tím však vytvoříme silný odpor, který na našem emocionálním těle vytvoří doslova uzel.
Tento uzel chce být rozmotán a tak na sebe bude po celý náš život upozorňovat. Jak? No přece stejnými nebo velmi podobnými životními situacemi, které v nás vyvolají opět stejný nepříjemný pocit, před kterým jsme chtěli utéct. Znovu a znovu dostaneme šanci uzel rozmotat, pochopit, proč se nám to tehdy dělo a propustit tuto zauzlenou emoci.
Názorný příklad
Jste malé dítko a nechcete spinkat. Chcete být s maminkou. Maminka však usoudila, že je čas ke spánku a vloží vás do postýlky. Pláčete. Přijde vás párkrát uchlácholit, ale nepomáhá to. Chcete být u ní, protože jste s ní strávili devět měsíců ve velmi úzkém tělesném kontaktu. Tmavá místnost, kde jste sami a neslyšíte tlukot jejího srdce vás děsí.
Pláčete víc. Pláčem voláte maminku, aby přišla, ale ona nepřichází. Její maminka jí řekne, že vás má nechat vyplakat, protože tak se naučíte usínat. Je to metoda, kterou používala i její maminka a fungovalo to. Mamince to sice rve srdce, ale poslechne. Nepřijde za vámi.
Pocit beznaděje a obrovského strachu se rozlévá vaším tělem. Vy nevíte, že jste v bezpečí. Vidíte tmu, nevíte proč za vámi vaši nejmilovanější nepřijdou. Vždyť přece žádná máma nenechává plakat své mládě. Ta vaše ano. Dojde vám, že vás nemiluje. Že vás u nechce. Nestojíte za nic. Jste pohození a opuštění. Vaše hodnota klesne hluboko pod nulu. Zřejmě si nezasloužíte lásku, protože kdyby ano, kdybyste byli jen o kousíček lepší, maminka by přece přišla, vždyť ji za dveřmi slyšíte! Ale ona nepřijde. A tak se dusíte pláčem tak dlouho, až vaše tělo totálním vyčerpáním usne.
Právě jste si udělali základní a hluboký zápis na emocionálním těle. Tento zápis vás bude provázet ve všech fázích vašeho života.
Jak?
Jak porostete, stanete se závislí na blízké osobě. Nebudete chtít nikde zůstávat sami a budete si maminku bedlivě střežit. Ona to nebude chápat a bude ji to zlobit, že na ni i v pozdějším věku takto visíte. Začne vás v rámci výchovy odstrkovat a tím se vaše trauma ještě prohloubí.
Je vám o něco více a najdete si prima kamarádku. Zažíváte s ní opravdu parádní chvíle, smějete se a radujete lze společného bytí. Když ona vás ve třídě jednoho dne nepozdraví. Nevíte, co se stalo. Vždyť ještě včera jste se spolu tak nasmály a měla obrovskou radost z vašeho dárku! Slíbily jste si, že budete nejlepší kamarádky až do smrti!
O pár let později si najdete prvního partnera. Bude to obrovská láska, ale on/a se často neozve, tak, jak byste si představovali. Začnete na partnerovi lpět. Doslova viset. Proč mi nedá lásku, když já ho/ji tak miluju? Proč mě pořád odmítá? Jaký/á mám ještě být, abych pro partnera byl/a dost dobrá? Cokoliv uděláte, je ještě horší.
Vaše emocionální tělo chce, abyste rozmotali uzel.
Práce s vnitřním světem
Je to o vás. Vaše vnitřní nastavení se musí zrcadlit ve vašem vnějším světě. Tak to je a to je zákon. Potřebujete se vrátit k tomu miminku v postýlce. Tam, kde trauma vzniklo. Vzít ho z postýlky, vysvětlit mu, že ho maminka miluje, jen poslechla hloupé rady autority. Vysvětlit mu, že pro tento zážitek opuštění si přišlo, aby pak umělo v dospělosti dávat lásku čistě a poznalo, že opuštěné nikdy být nemůže. Obejmout, ochránit a odvést pryč.
Energie z rozmotaného uzlu se opět rozlije vašim tělem a vy jste si vzali zpět svou sílu z této situace.
A jede se dál. Come on!
