Ovšem, přiznám se, že, co se týká tohoto segmentu, mám osypky i jindy než během cenových výkyvů.
Za každým vajíčkem z klecového a halového chovu vidím nešťastné zvíře, které živoří na malém prostoru, bez slunečních paprsků a ohledu na jeho spokojenost. Z tohoto důvodu už roky sahám po domácích vajíčkách, nicméně do sfér problematiky vaječné produkce jsem se dostat nechtěla, byť jde o velmi palčivé téma. Jádrem pudla mého dnešního vyprávění má být skutečnost, že jsme založili vlastní chov slepic.
Štěstí přeje připraveným
Než se tak stalo, proběhla pečlivá příprava. Na čas jsme upustili od Netflixu a místo filmů si na projektoru promítali nabídky e-shopů s potřebami pro drůbež. Krokovali jsme na zahradě, měřili, plánovali, rozmýšleli a pročítali recenze i dobré rady. No, s přibývajícími roky se holt priority mění…
Po několika večerech s tímto nepříliš romantickým programem jsme našli ten pravý kurník a výběh, jenž musel být oplocený i shora, aby se jeho obyvatelky neocitly na jídelníčku nějakého predátora, což by, zvláště v případě naší zahrady, na níž navazuje volná příroda, mohlo nastat. To jsme ještě netušili, že největší hrozbu máme doma.
Jednoho krásného dne jsme konečně ubytovali průkopnický pár hedvábniček: kohouta Emila a slepičku Lily. Zatímco jsme je s nadšením pozorovali, náš pes Erik kroužil kolem jako sputnik okolo zeměkoule.
Střih! O dva týdny později…
Kuru domácího už máme čtyři kusy, z nichž snáší pouze jeden. Dvě slepice z trhu, jimž dítko přidělilo jména Frida a Bela, se zatím nijak nepředvedly. Kohoutovi absenci snůšky tolerujeme.
První dny po rozšíření chovu probíhaly dramaticky, jelikož starousedlice Lily byla zřejmě přesvědčená, že bude mít Emila navždy jen pro sebe, a proto nehodlala připustit, aby se k němu dvě nové, ještě ke všemu mladší fešné blondýny, přiblížily. Proháněla je a bránila jim v přístupu k vodě a krmení – zřejmě za účelem jejich smrti dehydratací a vyhladověním. To vyústilo až do situace, kdy jsem s nimi sedávala ve výběhu, dohlížela na dění, rozdělovala je od sebe a podstrkávala potravu uzurpovaným.
Budování opevnění
Ovšem za uplynulé dny se toho událo ještě mnohem víc. Erika už nebavilo se jen dívat, a došel k rozhodnutí, že slepice by nutně potřebovaly načechrat peří. Začal se na ně urputně dobývat, přičemž na dostupných místech lehce ohlodal kurník, a dokonce se mu podařilo potrhat pletivo. Vyjma drobného šoku (slepic, kohouta i mého) naštěstí k žádnému ublížení na zdraví nedošlo, protože jsme ho nenechávali bez dozoru. Z této zkušenosti však vyplynulo, že musíme přitvrdit v opatřeních.
Dvojité pletivo a jeho aplikace na dřevěné stěny kurníku byl první krok, na který nám náš čtyřnohý mazlíček odpověděl přeměnou v krtka. Chvíli jsme si lámali hlavu, co si s tím počneme. Načež jsme koupili rýč, což sousedy obeznámené s naším problémem poněkud zneklidnilo.
Hloubit jsme ovšem nezačali jámu o rozměrech středně velkého psa, ale něco, co připomínalo vodní příkop táhnoucí se kolem celé slepičí ubikace. Místo vody jsme do něj umístili speciální železné cosi proti podhrabání, a tak můžu s jistotou říct, že náš kurník je opravdu nedobytnou pevností. Jen se – s ohledem na množství použitého kovu – trochu obávám bouřky. Emilovi a družkám jsem přislíbila, že je v troubě nikdo péct nebude, ale počasí neporučím.
Konec dobrý, všechno dobré
Cesta za denním přísunem vajec… no, jednoho vajíčka… byla tedy trochu trnitá. Jejím výsledkem však je čtyřčlenná skupinka, která si celý den spokojeně pozobává. A Erik? Nevím, zda jsme nad ním zvítězili, nebo ho slepice už prostě nudí, ale tak jako dřív se opět celé dny věnuje pečlivému odpočinku a jeho největší starostí je, v jaké poloze se mu bude dobře spát.
