Po tisíciletí lidé hledají skrze duchovno a náboženství odpovědi na otázky o místě a roli našeho druhu v rámci vesmír. Účelu individuální existence či nalezení správného způsobu života ve světě bolesti, utrpení a chaosu. Všechna tato témata jsou relevantní k aktuální situaci s klimatickou krizí. Tudíž není překvapením, že se mnozí z těch, kteří bojují s environmentální úzkostí, depresí či žalem, obrací k víře. S nadějí, že jim pomůže najít smysl a oporu v životě na umírající planetě.
Co je tzv. „green spirituality“? Slovy Rity D. Shermy se orientuje na božskou, či řekněme vyšší, realitu, která je zakotvena v našem životě na Zemi. Respektuje zázrak života na planetě a uvědomuje si náš vztah s ní. Věřící lidé se obrací k Bohu či božství, nebo přímo k Zemi a jejímu ekosystému a s pomocí duchovna hledají či dodávají sílu k obnovení ekosystému a zamezení dalších škod.
Stačí věřit a bude líp?
Podle studie výzkumníků z americké Pew Research vyznává nějaké náboženství 5,8 miliard lidí, což představuje 84 % ze světové populace (6,9 miliard, údaj za rok 2010, k němuž je výzkum vztažený). Víra může být pro člověka významným zdrojem při zvládání zátěžových situací. V rámci náboženského copingu jedinec může hledat zdroj podpory u transcendentní bytosti. Často vnímané jako zosobněný Bůh. U členů náboženského společenství či skupiny. Vyrovnávání se s trápením, v tomto případě s obavami nad budoucností planety, je usnadněno také zprostředkováním smyslu zátěžové situace skrze náboženské prizma.
Dalajlámovy zelené dialogy
Jednotlivá náboženství se v mnohém liší. Ale každé obnáší filozofické nebo teologické učení, které může být aplikováno na způsoby kterými ochránit Zemi. Hinduisté jsou s přírodou hodně spjatí, do náboženské praxe zahrnují stromy, rostliny, řeky či elementy. Buddhistickým duchovním cílem je absolutní propojení. Ahinsá, forma principu nenásilí, je jednou z hlavních zásad buddhismu, hinduismu a džinismu spočívající v úctě ke všemu živému, zákazu zabíjení a ochraně všech živých bytostí před fyzickým násilím. Samotný duchovní vůdce dalajláma se v záležitosti ekologických kroků angažuje, na základě jeho dialogů se světovými odborníky v rámci týdenní konference vznikla i kniha Ekologie, etika a změna klimatu.
Muslimové jako správci Země
I v Koránu lze nalézt spoustu odkazů na ochranu životního prostředí. Islám učí, že muslimové mají za Zemi, jakožto její správci, zodpovědnost. Islámská nadace pro ekologii a environmentální vědy, kterou založil v devadesátých letech ve Spojeném království Fazlun Khalid, jménem Koránu apeluje na muslimy, ale i světové mocnosti, aby se nechovali k planetě arogantně. „Politici mají morální povinnost ukázat lidem, že není možné donekonečna zvyšovat životní úroveň na úkor budoucích generací a to neplatí jen pro muslimské státy,“ uvedl v rozhovoru pro BBC v roce 2015 Khalid v souvislosti s výzvou k ukončení používání fosilních paliv.
Nekonzum a smysl života
Na kamenných deskách, které Mojžíš přinesl z hory Sinaj, sice nestály věty typu „Ozonovou díru nezpůsobíš“… Ale už jen tím, že křesťané nehromadí pozemské bohatství a zdůrazňují dobrovolnou skromnost a vděčné přijímání života, se dá říct, že k udržitelnosti napomáhají. Nenásilně překonávají kapitalismus, který je hlavní příčinou ekologické krize. A i v negativním scénáři mají tak trochu výhodu – počítají s koncem světa. Ačkoliv ta původní křesťanská představa o konci světa je trochu jiná… Křesťané prý smysl života přenášejí mimo tento svět, čímž ho údajně rozdvojují, jak jim vytýkal už Nietzsche. Není dnes to nalézání smyslu mimo svět do jisté míry výhoda?
Pokud by vás k tematice ekologie ve vztahu k náboženství zajímalo více, hodně informací najdete např. na stránkách a v materiálech Yale Forum on Religion and Ecology.
