Olgo, chtěla bych začít trošku z jiného konce, než jsi možná u rozhovorů zvyklá. Vím, že jsi maminka tří dětí. Je rozdíl mezi výchovou dívek a kluků?
Enormní. Mám dvě dcery a nejmladšího syna Alberta. Sama víš, že, dítě se jménem Albert je specifický druh (pozn.red. autorka má doma taky syna Alberta). Nicméně nemám jiné srovnání, než svého Alberta, takže možná nebudu zcela objektivní, nicméně, můj syn je kluk se vším všudy. Od narození miluje všechno co má motor nebo jezdí po kolejích. Testosteron nezapře a to i přesto, že vyrůstá primárně v obklopení žen a svého mírného otce. Musela jsem si tedy zprvu lehce zvykat, ale život je s ním opravdu pestřejší.
A jak je to se strachem? Je přirozené mít o něžné pohlaví, dcery, větší strach?
Je pravda, že mnohé dnešní čtrnáctileté dívky opravdu nevypadají na svůj věk, ale mají vzezření mnohem starších slečen. Je tedy naprosto přirozené, že si jich všímají muži možná více, než je zdrávo. A je logické, že strach mám. Permanentně. O co se ale snažím, je dávat holkám svobodu a příliš je nesvazovat. Buduji v nich samostatnost a to, aby si uměly poradit a nebyly závislé. A věřím, že si pak v životě lépe poradí. Lépe se poperou s těžkostmi, které přijdou. Dávám jim důvěru a ony mi to vrací férovým vztahem, který mezi sebou máme.
A jaký způsob výchovy razíš? Respekt, přátelství nebo spíše striktní mantinely?
Jsem bohužel dost chaotický člověk, takže učit děti řádu, je pro mě nesmírně složité. Na druhou stranu ale vím, že děti řád potřebují. Snažím se, co mi síly stačí, abych jim ty hranice a pravidla uměla dávat. Pokouším se najít balanc mezi kamarádstvím a autoritou a snad se mi to daří. Moc si přeji, aby ve mně děti měly důvěru a nebály se mi cokoliv říct. Snažím se řídit heslem: vychovávat láskou a příkladem.
Ale výchova dětí je těžká disciplína a teprve až dospějí, zjistíme, jestli jsme v té výchově dobře obstáli.
Chtěla jsi tři děti? Hrála sis s touto myšlenkou v minulosti?
Sama pocházím ze čtyř dětí a je fajn, že člověk pak na světě nezůstane sám. Protože kamarádi mohou přijít i odejít, ale rodina zůstává.
Olgo, působíš nesmírně silně. Razíš teorii, že rosteme jen přes bolest?
Myslím si, že tohle je bohužel velká pravda. Pokud si v životě neprojdeme určitými těžkosti, nemáme důvod na sobě pracovat. A pak je důležité ty těžkosti se ctí ustát a zase vstát a jít dál. A mít odvahu žít si svůj život, bez ohledu na různá očekávání okolí. Mně osobně moc pomohlo, že jsem velmi brzy věděla, co chci a co ne. A to mě směřovalo dál životem. Moc nepodléhám konvencím a je mi jedno co si druzí myslí – byl to ale proces. Nestane se to lusknutím prstu. Je ale důležité si uvědomit, že nikdo, nikdo nechodí v našich botách…
Krásná odpověď i přístup. Děkuji! A řekneš nám, jak vnímáš věkové rozdíly mezi partnery?
Snažím se nemít předsudky. A v lásce věk přece nehraje roli. Důležité je vzájemné naladění, energie, chemie. Jirka vypadal v šedesáti, jak kluk. Fyzicky i psychicky. Mám li to říci upřímně, bylo na něm znát, že není zdevastovaný bývalými manželstvími a dětmi.
Co jsi na něm měla nejraději?
Smysl pro humor. My jsme se spolu neskutečně nasmáli. A pořád jsme si měli o čem povídat. My jsme “proklábosili” hodiny. To jsem milovala. A pak tu jeho pokoru.
Jirka byl v té velikosti, které dosahoval ve světovém měřítku, nesmírně skromný. Na druhou stranu byl ale u trošku sobecký a zhýčkaný. To ale bylo dané tím, že žil sám. Takže nemohu říct jen superlativa, ale o tom to je – o nedokonalostech v dokonalosti. Byli jsme si vzájemnou oporou až do jeho posledních dní. A jsem šťastná, že jsem měla možnost ho vyprovodit. Ostatně tento moment považuji za jeden z nejdůležitějších v životě člověka. Nikdo nevíme, kam jdeme, co nás čeká na druhém břehu. A když vás milovaná osoba při tomto mimořádném okamžiku drží za ruku… co je víc…
A Olgo, co tě teď čeká? Jaké máš plány?
Můj zásadní plán je, že dnes jdu s Albertem ke kadeřníkovi. Naposledy jsem ho stříhala strojkem na psa a opravdu je potřeba, aby dostala jeho frizura odbornější zásah
Co se týká těch dlouhodobějších, tak je to práce. Výstavy a tvorba pro lidi. Šířit krásu a chytré myšlenky světem. Například v květnu budeme na pražské Kampě otevírat venkovní expozici “Udržitelnost a civilizace” (přineseme vám reportáž) a rovněž na květen jsou v plánu dva kulturní večery na HAMU, které jsou věnované Jirkovi k jeho nedožitým 85. narozeninám. A pod hlavičkou Nadačního fondu Jiřího Menzela otevřeme 19.5. v Nymburce na náměstí venkovní expozici Rozmarné cesty Jiřího Menzela. Takže květen bude plný krásných událostí!
