Lucko, co pro vás znamená udržitelnost?
Pro mě to rozhodně znamená snažit se být co nejzodpovědnější k přírodě i lidem.
To je moc hezké. A řekněte, uplatňujete ve svém životě udržitelnost? Kosmetiku, oblékání nebo třeba jídlo?
Už nějakou dobu se snažím nakupovat opravdu uvědoměle, tedy méně, a co nejvíce podporovat lokální výrobce. Pokud jde o oblečení, vybírám si kvalitní věci, které dlouho vydrží. A úplně jsme se „vykašlali“ na balenou vodu, pořídili jsme si filtr a pijeme vodu z kohoutku.
Vím, že jste skvělá sportovkyně. Ale je nějaký sport, který vám nejde nebo vás nebaví?
Běžky a plážový volejbal, ale jako vůbec, a už léta to nechápu. Na běžkách nedokážu spojit nohy s rukama a skoro stojím na místě, ve volejbale se moje tělo nedokáže poprat s pískem.
To máme podobně. Volejbal jen v sebeobraně 🙂 Luci, můžete mi v kostce říct, jak jste žila během své sportovní kariéry? Jak jste se cítila?
Bylo to krásné, bylo to zábavné, měli jsme skvělou partu. Zažili jsme toho tolik, že by to vydalo na tisíc knih. Od deseti let jsem cestovala po celé Evropě, nejen na soutěže, ale i na soustředění, ale bylo to i hodně náročné. Od 10 let jsem měl každý den tři fáze tréninku, v 6 ráno skok do vody, pak škola, odpoledne běh nebo posilovna a od 5 hodin druhá fáze (opět dvě hodiny) ve vodě, závody skoro každý víkend. Měla jsem volno jen 24. prosince a 1. ledna. Takže neexistovalo přijít ze školy, hodit tašku za dveře, jít blbnout ven s dětma a vrátit se až na večeři.
Momentálně žijete na venkově. Jak si takový život užíváte a jak si sousedé zvykli na celebritu za plotem?
Moc! V patnácti letech jsem odjela z Mladé Boleslavi do Prahy na plavání a byla tam 22 let. Čím jsem byla starší, tíhla jsem víc ke klidu a přírodě. Takže jsem se postupně stěhovala z centra na okraj, kde bylo víc zeleně. A pak jsem se seznámila s partnerem, chtěli jsme být na půl cesty od rodin, tak jsme si vybrali pronájem v Poděbradech a začali hledat pozemky v okolí. Manžel by z domku, já z paneláku. Můj sen od dětství byl, že jednou, až budu mít rodinu, bych chtěla mít dům na vesnici a vychovávat tam dítě. Vyšlo to a jsme tu šťastní
Nepovažuji se za celebritu a ani jí nejsem. Díky Evropě 2 a Primě mě tu někteří lidé znají, to ano, ale nemám žádná privilegia, jsem obyčejný a velmi hrdý občan Sokolče.
Kdybyste mohla žít jeden den úplně po svém, bez jakýchkoli omezení, jak by to vypadalo?
Teď mám tolik práce, že kolikrát nevím, kde mi hlava stojí, takže bych ten den chtěla strávit někde na samotě. U moře, na pláži, s drinkem a knížkou v ruce. Kochat se přírodou, poslouchat šumění moře a jen přemýšlet, kdy se otočit na záda a kdy na břicho, abych se nespálila.
Lucko, moc děkuji za krásný a milý rozhovor. Těším se někdy příště, třeba v Poděbradech na kávě 🙂
